Ztracená energie sebeobviňování a výčitek svědomí

Stává se, že uděláme nějakou botu. Ublížíme těm, co máme rádi. Jednáme v afektu, křičíme, nadáváme nebo sáhneme i k fyzickému útoku.

Když se uklidníme, začneme propadat sebeobviňování, vyčítáme si to a myslíme si o sobě, že jsme strašná matka, příšerná partnerka nebo prostě hrozná osoba, kterou nikdo nemůže mít rád.

Samozřejmě je důležité uvědomit si svoji chybu, ale je úplně zbytečné setrvávat ve vyčítání si a obviňování se. Je to plýtvání časem a energií, kterou bychom měli věnovat na poznání sebe sama - proč jsme se takhle chovali - co spustilo naši nepřiměřenou reakci. A v druhém kroku se můžeme věnovat tomu, jak svou chybu napravíme. Někdy náprava není možná, ale je důležité se soustředit na to, že v budoucnu už můžu v podobné situaci jednat jinak.

Doporučuji příště, až ve vzteku uděláte něco, co jste neměli, utněte sebeobviňování v zárodku a pusťte se do poznání a nápravy. Výčitkami se člověk může zabývat dlouho a může jimi sám sebe i dlouho trýznit, ale tím neudělá nic pro ty, kterým ublížil a velmi málo pro to, aby příště jednal jinak.

Vnímejte, že i toto jste vy - žena, která dokáže zuřit, křičet a nadávat (nebo také muž) a akceptujte i tuto část sebe. Potlačování této části nám totiž ubírá spoustu energie a stejně ji neuhlídáme. Naopak, vybuchne v okamžiku, kdy to nečekáte a s o to větší silou. 

Když akceptujete i svoje "temnější" stránky, budou vás méně ovládat a zbyde vám energie na to, abyste se naučili jednat jinak. 

Napsala: Barbora Zumotová

www.zumotova.cz